Fantasy knihy
Jaká by podle vás měla být?
Temný příběh nebo "Hobbito"vský výlet za pokladem? Jsou hordy skřetů či nemrtvé legie mocichtivců klišé či snad logické? Máte raději souboje a boje obecně? Není lepší "cestovaltelská" atmosféra a odhalování neznámého? Co Magie? Jen náznaky, magické předměty, nebo z konečků prstů pryštící oheň?
Podělte se
Temný příběh nebo "Hobbito"vský výlet za pokladem? Jsou hordy skřetů či nemrtvé legie mocichtivců klišé či snad logické? Máte raději souboje a boje obecně? Není lepší "cestovaltelská" atmosféra a odhalování neznámého? Co Magie? Jen náznaky, magické předměty, nebo z konečků prstů pryštící oheň?
Podělte se
Post edited by Idaho on
0
Comments
Ale nejpropracovanější a nejdokonalejší (v mých očích, každý to může cítit jinak) je Malazská kniha padlých, to je prostě dokonalost.
Jsou to dva docela odlišné směry, ale oba mám rád.
To, že už to Sapkowskiho dle jeho slovke konci nebavilo psát mi taky přišlo dost znát.
Ale jdybych to poprvé četl ve 14-15 letech, tak bych k tomu měl možná jiný vztah.
Já spíš nerozumím tomu nadšení ze Salvatoreho. Jediným vysvětlením jeho popularity pro mě zůstává, že to všichni čtou v angličtině a české vydání zbabrala překladatelka...
Uf, špička světové literatury? To už mi přijde jako silne kafe. Co vím, tak snad ani nebyly do angličtiny přeloženy všechny díly, což bych u "špičky světové literatury" po tolika letech považoval za samozřejmost. Jako že je to kvůli quasi-slovanskemu prostředí populární ve východní Evropě je jasný, ale věděl by o téhle serii zbytek světa nebýt počítačových her?
Salvatore je velice příjemná krmná fantasy s tím, že má autor přirozený cit pro psaní postav. Není to veledílo, ale to neznamená, že to není zatracene čtivé.
Mam taky do toho rad trochu horroru a napeti.
Urban fantasy je vetsinou neco v nasem modernim svete (ne klasicke high-fantasy jako Tolkien) a magie sice je kolem nas, ale je mnohem subtilnejsi. (Treba knihy od Gaimana (Nikdykde, Americti bohove...), Clive Barker (Imajica...) nebo Stephen King (...). "Dobra znameni" od Gaimana a Prattcheta byla supr kniha)
Co se Zaklínače týče (kterého mám rád) tak musím částečně souhlasit s @Mirak . Nejsilnější stránka Sapkowskeho jsou propracované postavy a svět. Zápletky a příběh nemá nic extra. Kdybych měl jmenovat nějakou pořádnou, opravdu dobře napsanou fantasy, tak mě napadají tři příklady:
1) První tři knihy z Legendy o Drizztovy - Dokud byl ještě v temných říších, byly ty knížky nejlepší.
2) Trilogie Otroci temnoty ze světa Warhammer - Kdybych to měl shrnout, tak je to o tom, jak hluboku dokáže paladin padnout. Nádherně temná fantasy.
3) Diablo, trilogie "Válka hříchů" - Dějově úplně první knihy ze světa Diabla.
V češtině a v angličtině vlastním i díky ruznym omnibusum cca 80 knížek Když nepočítám Píseň ledu a ohně, tak moje největší srdcovka je právě tohle.
Píseň ledu a ohně mi přišla dost plochá po jazykový stránce (jak v AJ, tak v ČJ) a v novějších dílech čím dál tím víc překombinovaná. Je to o dost jednodušší čtení než Malaz, což z ní dělá pro většinu lidí čtivější knížku. Ale radši nebudu moc porovnávat, nebo dopadneme jak v offtopicu a budeme vymýšlet co nejlepší přirovnání pro svůj názor
Malus, Zabíječi, Otroci temnoty a pak ještě jedna série o té otrávené jednotce, co musela plnit sebevražedné mise. To jsou podle mě nejlepší knížky. Zkoušel jsem načíst i jiné kousky z Warhammeru, ale kvalita některých titulů byla úděsná. Třeba ty knihy o Sigmarovi byly vysloveně utrpení. Přečetl jsem asi 150 stránek a pak jsem to znechuceně odložil, protože v té knize se 90% času vůbec nic neděje a když dojde na těch 10% tak se děje něco čemu nerozumíš, protože to autor nevysvětlil.
Píseň ledu a ohně trpí ultradoslovnym strojovym prekladem Hany Brezakove. Překombinované to zcela jistě je, ale je to něco, co neberu jako zápor.
@Edvin
Myslíš Black Hearts. To je taky řekl bych jedna z těch základních trilogii. U nás zatim nevyšel ještě treba vynikají Witch Hunter, Brunner nebo Florin a Lorenzo.
Trilogii o Sigmarovi celkem trva, než se rozjede, ale ve výsledku jsem byl spokojený. Problém mozna je, že to spadá do cyklu Time of Legends, tudíž jsou autoři silne limitováni tím co bylo napsáno ve fluffovych knížkách. Třeba trilogie Sundering o rozdělení Elfů je myslim o dost lepší.
Vyšly i mnohem horší kousky, které jsou společné asi veškeré shared universe tvorbě (Forgotten Realms nevyjímaje), tj. naprosto generické fantasy, které se může odehrávat v jakémkoliv universu, ale autoruv námět koupil zrovna vydavatel tohoto universa Těchhle Warhammerů jsem četl kvanta, u nás naštěstí nic z toho nevyšlo, byť trilogie o Stefanovi Kumanskem byla na hrane.
Každopádně tohle universum letos víceméně skončilo vydáním cyklu End Times.
Nahrazuje ho v podstatě restart/remake Warhammer: Age of Sigmar, který působí jako W40k
Co Night Angel trilogie on Brenta Weekse? Četli ste jí někdo? Celkem dobrá fantasy.
Co to bylo o te jednotce, co musi plnit sebevrazedne ukoly?
Necetl jsem toho tolik z Warhammeru. Trolobijce byl dobry prvnich nekolik knih a pak to uz bylo porad stejne a nuda. Zase se me docela libili Ulrikovy Kladiva (az na kousek toho konce) a Jizda Mrtvych.
Trilogie Černá srdce jsou defacto fantasy verze filmu Tucet špinavců. Je to jednotka složená z vojaku, kteří ve službě porušili zákon a dostali na výběr oprátku nebo plnění různých tajnych misi pro dobro Říše.
Ulrikova kladiva jsou fajn. Jízda mrtvých je obecně považována za jeden z nejlepších warhammer románů.
Ohledně Písně ledu a ohně se nechci zastávat překladatelky (hlavně čtyřku po*urvila pořádně), ale i ten originál mi připadá, že po konci třetího dílu autor dost tápe, neví co psát a neni vůbec jistý, jestli to dopsat stihne. Prostě se na klesající úrovni IMHO podílejí oba.
Jinak jsem se teprve teď dostal k Dragonlance. Zatím docela pohoda čtení na večer.