Tak jsem si to nainstaloval a stejně se mi ta hra nechce spustit. :-( Dal jsem si standard verzi, jenže žádný zástupce RPG Makeru ani na Ploše, ani v nabídce "Start" se mi nevytvořil a když si jdu přímo do jeho složky a spustím Graphics.exe, tak se nic neděje a ani potom samotná hra nejde spustit. Tak už nevím, kde dělám ještě chybu. :-(
P.S. ... a nemusíš mi vykat; když už jsme si vyměnili spolu tolik sz ohledně ME a DA. ;-)
To jsem nehrál, ale věř mi, bude jen lepší a lepší když přežiješ slabších 20 minut začátku. Ten příběh je tam neuvěřitelně komplexní a jak hraješ dál, tak je čím dál zajímavější.
@Danny_S To není nic překvapivého, Bioware jako studio skončilo už před 8 lety.
Mass Effect 2 byla poslední opravdu dobrá hra co vydali a do které jim EA ještě nekecalo. V současné době u nich nezbyl už prakticky nikdo z původních veteránů kteří byli schopni dělat dobré hry, ale i kdyby tam stále bylo celé původní osazenstvo, tak by nám to nebylo nic platné když jim EA drží ruce za zády.
U Dragon Age II na ně tlačili, aby hru vydali co nejrychleji a na co největší množství platforem a přitom měl vývoj původně trval o rok déle. Možná, že by hra pak nebyla tak strašná. Mass Effect 3 byl všechno, jen né důstojné zakončení série, což byla opravdu škoda. Dragon Age: Inquisition byl původně zamýšlen jako MMO a šlo to dost poznat (systém sběru materiálu a výroby předmětů, obrovské ale neskutečně prázdné oblasti kde se nedá skoro nic děla, sotva průměrný příběh a kamera s ovládání které bylo oproti Origins [které považu za téměř dokonalou hru] velký krok zpátky, jen protože lépe vyhovovalo konzolím). Andromeda byla poslední plivanec do tváře hráčské komunity. Prostě sebrali všechno co udělali špatně v Inquisition a přidali spoustu nových pitomostí. Ta hra opravdu nikdy neměla být vydaná...
Takže co se týká mě, tak já jsem s tímto studiem skončil a už mě nezajímá, ani kdyby vydali "Dragon Age: Origins II - Story of Flemeth". Už jim nedám ani korunu.
Velmi doporučuji přečíst si tento sice trochu starší, ale velmi aktuální článek:
Měl bych k tomu pár výtek, ale vesměs s tím z 90% souhlasím. Dobře napsáno.
Mě ani tak nevadí RPG kde se zachraňuje (je hodně dobrých her kde se zachraňuje svět) ale vadí mi takzvaný "syndrom vyvoleného". Nemám rád, když je hlavní hrdina ten jeden jediný proroctvím předpovězený a zvláštní zbraní či schopností oplývající vyvolený, který jako jediný dokáže porazit temného pána/krále/démona.
Dobře je to udělané u Zaklínače 3, Dragon Age Origins nebo Original Sin 2. Ve všech případech vlastně (nakonec) zachraňujeme svět, ale nejsme vlastně nikdo (až tak) vyjímečný a existuje spousta jiných osob, které by dokázaly ten svět zachránit stejně tak dobře, ne-li lépe.
Špatně je to udělané třeba u Neverwinter Nights 2, Dragon Age Inqusition nebo ve Skyrimu (ačkoliv Skyrim nikdo nehraje kvůli slabému hlavnímu příběhu, který naštěstí zabírá jen mizivé procento hry). U těchto dvou her, nebýt nás, tak jde všechno do kytek, všichni nám pořád opakují jak jsme vyjímeční, skvělí a jak my jediní máme moc zachránit svět.
Jde taky o to, jak si dokáží během příběhu hrát s pocitem akutního ohrožení. Největší chybou je podle mě zkombinovat pocit akutního ohrožení (nikde se nezdržuj a rychle jednej, nebo jde svět do kytek) a vložit ho RPG s otevřeným světem (jako je třeba Skyrim nebo Dragon Age Inqusition). Vždyť kdyby ten blbej Prastarej měl jen trochu rozumu, tak by si to nakráčel přímo na Inqizitorův hrad a všechny tam pobil (klidně by mohl sebou vzít i svoji armádu, protože by mu na otevření brány stejně stačila jediná ohnivá koule), jelikož je stejně prakticky nesmrtelný. Inquzitor by rozhodně neměl čas na nějaké toulání po mapě, romance, lovy draků, závody koní, nebo vedlejší úkoly pro společníky, když každou chvíli může skončit svět. To samé platí pro Skyrim, kde by (podle toho co bylo vidět během prvních pár příběhových úkolů) Anduin měl být hotový s oživováním dračí armády nejpozději do týdne a s dobitím hlavných měst během pár dnů, zatím co se Drakorozený ještě stále rozhoduje, jestli se přidat nebo nepřidat k Bouřným hávům.
Takže za mě říkám, že záchrana světa je OK, pokud se ví jak na to. Když se to neví, tak je z toho jen trapný 100x ohraný klišé příběh.
Mně osobně se líbil příběh Hawka v DA2, který přímo nebyl o záchraně světa a případném sebeobětování, ale šlo hlavně o životní příběh jedné malé rodinky, která se snažila jen přežít a chtě nechtě byla vtažena do větších událostí. :-) Tímhle si mě DA2, ačkoli engine a hratelnost byly příšerné, tím spíše kamera, hodně získala.
Naopak nevím, jestli se mám pak pustit do PoE2, kde přijdu o svůj vymazlený a vytuněný Hrad a budu nucen bloudit a bloumat na děravé kocábce. :-( ;-)
V každém případě mám rád hry s příběhem - BG, IwD, DA a ME - a kde hraji za kladase a za někoho 100% živého, takže takový PT anebo Tyrrany jde úplně mimo mě, to není můj šálek čaje.
@Danny_S Zkus si zahrát Divinity II: Developer's Cut (znalost předchozího dílu není potřeba). Nelineární plnění úkolů, vtipné a originální úkoly, velmi dobrý příběh a hratelnost (jo a Mrazík to přeložil).
Mně variace na záchranu světa/kontinentu/vesnice/vesmíru nikdy nevadily. Naopak, moje nejoblíbenější RPG tohle klišé s různými obměnami vesele podojily (dobře, řekněme kromě Planescape: Tormentu).
A u mých nejoblíbenějších RPG nikdy nebyl ústřední příběh stěžejním aspektem hry.
Když jsem hrál nějakou RPGamesu a nejen tu, tak jsem u ní vždy chtěl mít nějaký dobrý příběh a klidně i to pobíhání po světě a zachranování světa/vesmíru, ale také jsem byl radši, když ve hře byla nějaká interakce hlavní postavy se spolubojovníky nebo NPC mezi s sebou - viz např. BG nebo DA či hlavně ME, kde se mi líbilo to přátelské špičkování hlavní postavy a Garra; to fakt nemělo chybu. (y) Troufám si říci, že právě ME jsem hrál vícekrát než jinou hru a tím spíše více než STAR WARS gamesy. ;-) … a právě hlášky Minsca anebo Oghrena měly také co do sebe a vždy jsem se u nich totálně vytlemil … :-D
Mně spíš obecně vadí ta potřeba dávat do každé RPG hry apokalyptický prvek. Prostě už je to nuda a je celkem jedno, jestli je hlavní postava vyvolená nebo někdo, kdo jednou vymění vidle za meč. RPG svět by přece měl fungovat po většinu doby bez apokalyps všeho druhu, ty by měly být spíš zvláštností. Takže by se s nimi mělo daleko víc šetřit.
Základem prakticky každého RPG je nějaká hrozba nebo konflikt. Musíš tam mít něco, co nutí hlavní postavu jít dál a proč se nemůže prostě jen usadit na nějaké farmě a každou noc tam trávit v pelechu s místní prsatou dojičkou.
Obecně platí, že čím je větší konflikt, tím důležitěji se hráč cítí. Proto je tam tak často ohrožení celého světa, ať už je to formou legie démonů, nebo temný pán s prstenem moci. Hra chce prostě hráčům masírovat ego
Samozřejmě, existují i vyjímky (napadá mě jen jedna) jako je Planescape Torment. Tam nás nikdo do ničeho nenutí, světu nehrozí žádné nebezpečí a ani my se nemusíme bát o svůj život, protože nám nikdo nejde po krku a i kdyby šel, tak by nám stejně nedokázal nic udělat. Hádám, že proto i po 20 letech všichni považují tuto hru za jednu z nejlepších her všech dob. Hodně jiných her se pokusilo úspěch tormentu napodobit (schválně, kolik her kde má hlavní hrdina příhodnout ztrátu paměti vás napadá) ale jsou to už celé věky co někdo přišel s nějaký opravdu originálním nápadem.
Každopádně, respekt tomu, kdo mi dokáže z hlavy napsat alespoň 3 opravdu dobré RPG (Torment nepočítám) které nekončí tím, že zachráníme království, svět, nebo galaxii.
Edvin: pálím od boku, ale: a) pomsta za vraždu/vypálení vesnice/ snědení oblíbeného kralíčka případně záchrana někoho, koho z té vesnice unesou? b) pátrání po x artefaktech, aby se charname dostal do hradu/věže a ovládl je nebo prostě proto, že mu přinesou velkou moc? c) udělat něco, čím naštveš XY a pak se snažit, aby Tě nezlikvidoval? d) pátrání po někom, kdo objevil něco zajímavého a vydal se na cestu...Těch možností je víc, jde spíš o to, jak se podají. Když budeš mít dobrej scénář, dá se to zvládnout i bez obligatorní záchrany světa. I s otevřeným světem, kde plníš spoustu dalších úkolů, ale prostě jeden konkrétní cíl je pro tvojí postavu z nějakého důvodu důležitý. A svět si bude existovat dál po svém, ať už toho cíle dosáhneš nebo ne...
Proto např. takové až moc otevřené světy jako Oblivion, Skyrim a další nemám moc rád, neboť tam člověk spíše bloudí a bloumá a plní kde co a hlavní děj jde úplně stranou. Jednoho to pak ani moc neláká zachranovat svět či cokoli jiného, když je x jiných věcí k plnění a zachránění krávy chudého farmáře, který by bez ní jinak umřel atd. atd. :-) Hrával jsem také již MorroWind, Oblivion anebo Skyrim, ale nějak mě to moc nebavilo trmácet po okolí. Já vím, že všechny 3 hry jsou ze série TES, ale tím jsem chtěl říci, že na můj vkus jsou až moc otevřené a bez nějakého náboje a spádu děje ...
Já bych řekl že oba koncepty mohou fungovat, jde spíše o způsob jak se podají aby hráč cítil osobní angažovanost, odpovědnost, aby mu na tom záleželo. Jak psal autor v článku výše, třeba i já velmi intenzivně prožíval když Irenicus sebral Imoen. Štvalo mě jak si se mnou hraje jako kočka s myší a chtěl jsem toho parchanta dostat. To samé jsem prožíval u Zaklínače, záchrana Ciri byla pro mě velmi osobní, zvláště ti co četli knihy to museli prožívat stejně. Současně jsem ale prožíval silně i útok Reaperů na Zemi, jistý pocit bezmoci na začátku, bylo to pro mě osobní, navíc to bylo podpořené dobrými dialogy třeba s Vegou, se kterým se Shapperd "pohádá" kvůli opuštění Země. Pak jde v podstatě o záchranu života v galaxii, ale je to osobní pro Shapperda. A byly tam i další silné příběhy, jako třeba rozuzlení války Kvarianů s Gethy.
Na druhou stranu třeba u Andromedy jsem nepocítil žádný zájem, ani o iniciativu samotnou, ani o jiné příběhy. Upřímně neumím říct čím to bylo, jestli dialogy, dávkováním příběhu, rozvleklostí, nebo repetitivností kterou jsem cítil. Prostě nezájem a "povinnost" hrát dál...
Co říkáte na tuhle IzoMetrickou gamesu? Mám pocit, že nejen Diablo klonů a Doom klonů je už přehršel a ted i BG bude mít hodně nástupců a ted babo rad, co si z toho vybrat … ;-)
Edvin: pálím od boku, ale: a) pomsta za vraždu/vypálení vesnice/ snědení oblíbeného kralíčka případně záchrana někoho, koho z té vesnice unesou? b) pátrání po x artefaktech, aby se charname dostal do hradu/věže a ovládl je nebo prostě proto, že mu přinesou velkou moc? c) udělat něco, čím naštveš XY a pak se snažit, aby Tě nezlikvidoval? d) pátrání po někom, kdo objevil něco zajímavého a vydal se na cestu...Těch možností je víc, jde spíš o to, jak se podají. Když budeš mít dobrej scénář, dá se to zvládnout i bez obligatorní záchrany světa. I s otevřeným světem, kde plníš spoustu dalších úkolů, ale prostě jeden konkrétní cíl je pro tvojí postavu z nějakého důvodu důležitý. A svět si bude existovat dál po svém, ať už toho cíle dosáhneš nebo ne...
Znáš nějaké RPG kde je takový nebo alespoň trochu podobný příběh? Každopádně, ačkoliv se nejedná zrovna o apokaliptické scénáře, všechno co jsi jmenoval pořád spadá do kategorie hrozba/konflikt.
Na druhou stranu třeba u Andromedy jsem nepocítil žádný zájem, ani o iniciativu samotnou, ani o jiné příběhy. Upřímně neumím říct čím to bylo, jestli dialogy, dávkováním příběhu, rozvleklostí, nebo repetitivností kterou jsem cítil. Prostě nezájem a "povinnost" hrát dál...
A to je přesně to o čem mluvím. Spoustě dnešních her se tem zájem nedaří vyvolat.
Proč bych měl riskovat život a snažit se zachránit království před zlým králem, když si můžu zbalit svých pár švestek a odstěhovat se do sousední země? Jasně, pokud se jedná o svět nebo galaxii, tak je to horší, protože tam se nemůžeme jen tak vytratit, ale pokud je tvá jediná motivace "jdi dál, nebo všichni (včetně tebe) umřou" tak je to fakt slabé a ohrané, pokud ti hra neumožní napřed vytvořit si k danému světu vztah. Dobrý příběh musí být osobní. (ME3 odmítám recenzovat, protože ho považuju za špatnou hru. Nejspíš je to tím koncem, který mi naprosto zkazil konečný zážitek na který jsem se těšil po 3 hry a několik let. Nedokážu tady být objektivní.)
BG2 byl dobře napsaný (ačkoliv mám trochu kritiku k příliš uspěchanému příběhu v ToB) a naprosto souhlasím s tím, že uspěli v tom, že dokázali hráče správně motivovat, aby se mu chtělo hrát dál. Navíc, hra vlastně neskočila záchranou světa. Bohů jsou 3 prdele, takže i kdyby hlavní záporačka uspěla, tak svět to zas tak moc neovlivní.
(ME3 odmítám recenzovat, protože ho považuju za špatnou hru. Nejspíš je to tím koncem, který mi naprosto zkazil konečný zážitek na který jsem se těšil po 3 hry a několik let. Nedokážu tady být objektivní.).
S ME3 je to těžké, také neumím být objektivní. Až do konce mě příběh tahal a chtěl jsem bojovat za galaxii, konec to zazdil no... Kdyby šli cestou jako v ME2, kde mohli při neúspěchu všichni zemřít, udělali možná lépe než takovouhle patlaninu co vymysleli. Obyčejné uspěl nebo ne by možná fungovalo líp. Já jsem si pak stáhl modifikaci konce a hrál jsem to vícekrát, ale z hlavy to člověk nevymaže.
Edvin: koncept hrozba-konflikt není špatný sám o sobě (viz Zaklínač). Akorát ta záchrana světa jako taková je neskutečně ohraná, unavující a v podstatě důvod proč většinu RPG-ček nedohraju do konce. RPG bez konfliktu ve sci-fi/ fantasy prostředí nejspíš proveditelné není. A nezapadají do té kategorie všechny témata; někde už je na hrozbu pozdě (vesnici už vypálili, králíčka už ti snědli a tobě jde apriori o pomstu (pokud padouch, co ti sněd králíčka, nechce zároveň seslat na svět věčnou temnotu), pokud hraješ za hodnou postavu, můžeš pomstu třeba nazvat spravedlností:-)).
BG 1 a BG 2 (bez ToB) v podstatě apokalypsu moc neřeší, jde tam hlavně o soukromé problémy Charname a jeho okolí. A daleko víc mi záleželo na záchraně Imoen (taky hrozba-konflikt), než třeba na tom, jestli Alduin sežere svět (dobrou chuť) nebo jak to dopadne v PoE.
Na co narážim je určitá posedlost hlavně us. produkce tématem apokalypsy, dobře to parodovali v Buffy, kde už si je v pozdějších řadách seriálu počítali Ostatní tu apokalypsu převzali a výsledek je, že v každým RPG-čku pak znova a znova zachraňuješ svět, liší se akorát způsob jeho ohrožení.
Já netvrdím, že některý RPG-čko má jako hlavní téma něco z toho, co jsem popsal. Tvrdím akorát, že by to byla alespoň pro mne vítaná změna. Teda pokud se bavíme striktně o RPG s rozšířeným světem a aspoň trochu větveným dějem. V Legend of Grimrock 2 v podstatě utíkáš z ostrova a hrál jsem i další ne moc známý, kde svět nezachraňuješ.
@Kivan Já s tebou vesměs souhlasím, jen říkám, že je v dnešním době neuvěřitelně těžké přijít s nějakým dobrým a originálním příběhem a skoro to vypadá, že scénáristi nejsou schopni vymyslet lepší způsob jak udržet naši pozornost, než zkázu světa
Chtěl bych nějaké RPG, kde je hlavní hrdina obyčejný žoldák, motivovaný jen penězi (a k tomu třeba pěknýma ženskýma). Žádný vyšší cíl, žádné ušlechtilé ideály, žádný dlouhodobý úkol, žádná věrnost a loajalita. Jedno takové sice už znám (The Bard's Tale) ale zase to skončí záchranou světa
… a co např. Far Cry Primal? ;-) Ostatní Far Cry jsou de facto hlavně střílečky, ale tohle má k tomu dosti daleko a spíše mi to připomíná otevřené RPG, ačkoli s tím budete asi nesouhlasit. :-) Tam určitě nejde o záchranu světa, ale o jednom človíčkovi, který přišel o kmen, je sám a snaží se hlavně přežít ...
No přestože i v Zaklínači je hrozba zničení světa, dovolím si tvrdit že o tu tam opravdu až tak moc nejde. Celé je to jen o záchraně Ciri, pro kterou by Geralt a přátelé obětovali život. Knihy byly laděné stejně. Kdyby nebyla Ciri ze starší krve, jejich vztah k ní by to nezměnilo. Současně ale jsem rád, že tam to téma nakonec dali, protože Ithlinino proroctví bylo otevřené už od prvních knih (když už né povídkových tak minimálně od Krve elfů) a nějaké rozuzlení si to zasloužilo. Myslím že tomu dali tak akorát času a pozornosti, aby se to uzavřelo, ale nikdy žádná kniha ani hra nebyla na tom postavená.
Comments
Jo, moje chyba, zapoměl jsem zmínit, že potřebuješ mít nainstalovaný RPG maker.
https://uloz.to/!dBKXUX8V648a/rpg-maker-zip
Jen otevři první exe soubor co tam uvidíš a nainstaluj si RGSS-RTP (standard) verzi a vše by mělo být OK.
P.S.
Po spuštění hry vřele doporučuju stisknout ALT + ENTER a pak mačkat F6 dokud se hra nepřepne do rozlišení které vám nejvíc vyhovuje.
Dal jsem si standard verzi, jenže žádný zástupce RPG Makeru ani na Ploše, ani v nabídce "Start" se mi nevytvořil a když si jdu přímo do jeho složky a spustím Graphics.exe, tak se nic neděje a ani potom samotná hra nejde spustit.
Tak už nevím, kde dělám ještě chybu. :-(
P.S. ... a nemusíš mi vykat; když už jsme si vyměnili spolu tolik sz ohledně ME a DA. ;-)
http://www.rpgmakerweb.com/download/additional/run-time-packages/thankyou-rtp-vx-ace
Jsem si na 99,99% že jakmile nainstaluješ tohle, všechno pak už půjde.
Jo a po té instalaci nemusíš nic z RPG makeru spouštět, jde tam pouze o ovladače co se ti nainstalují a díky nim ti pak půjde spustit hra.
P.S.
To nebylo na tebe, to bylo obecně na všechny co by si to chtěli zahrát
Ten příběh je tam neuvěřitelně komplexní a jak hraješ dál, tak je čím dál zajímavější.
Takže mám zase smolíka ... :-(
https://games.tiscali.cz/tema/veteran-baldur-s-gate-james-ohlen-odchazi-po-22-letech-z-bioware-i-herniho-prumyslu-315721
To není nic překvapivého, Bioware jako studio skončilo už před 8 lety.
Mass Effect 2 byla poslední opravdu dobrá hra co vydali a do které jim EA ještě nekecalo.
V současné době u nich nezbyl už prakticky nikdo z původních veteránů kteří byli schopni dělat dobré hry, ale i kdyby tam stále bylo celé původní osazenstvo, tak by nám to nebylo nic platné když jim EA drží ruce za zády.
U Dragon Age II na ně tlačili, aby hru vydali co nejrychleji a na co největší množství platforem a přitom měl vývoj původně trval o rok déle. Možná, že by hra pak nebyla tak strašná. Mass Effect 3 byl všechno, jen né důstojné zakončení série, což byla opravdu škoda. Dragon Age: Inquisition byl původně zamýšlen jako MMO a šlo to dost poznat (systém sběru materiálu a výroby předmětů, obrovské ale neskutečně prázdné oblasti kde se nedá skoro nic děla, sotva průměrný příběh a kamera s ovládání které bylo oproti Origins [které považu za téměř dokonalou hru] velký krok zpátky, jen protože lépe vyhovovalo konzolím). Andromeda byla poslední plivanec do tváře hráčské komunity. Prostě sebrali všechno co udělali špatně v Inquisition a přidali spoustu nových pitomostí. Ta hra opravdu nikdy neměla být vydaná...
Takže co se týká mě, tak já jsem s tímto studiem skončil a už mě nezajímá, ani kdyby vydali "Dragon Age: Origins II - Story of Flemeth". Už jim nedám ani korunu.
Velmi doporučuji přečíst si tento sice trochu starší, ale velmi aktuální článek:
https://www.eurogamer.cz/articles/2017-10-24-byvaly-vyvojar-bioware-rika-e-ea-preferuji-monetizaci-nad-tim-co-si-preji-hrai
https://games.tiscali.cz/tema/proc-nemam-rad-rpg-pribehy-ktere-me-nuti-zachranovat-svet-315989
Dobře napsáno.
Mě ani tak nevadí RPG kde se zachraňuje (je hodně dobrých her kde se zachraňuje svět) ale vadí mi takzvaný "syndrom vyvoleného". Nemám rád, když je hlavní hrdina ten jeden jediný proroctvím předpovězený a zvláštní zbraní či schopností oplývající vyvolený, který jako jediný dokáže porazit temného pána/krále/démona.
Dobře je to udělané u Zaklínače 3, Dragon Age Origins nebo Original Sin 2. Ve všech případech vlastně (nakonec) zachraňujeme svět, ale nejsme vlastně nikdo (až tak) vyjímečný a existuje spousta jiných osob, které by dokázaly ten svět zachránit stejně tak dobře, ne-li lépe.
Špatně je to udělané třeba u Neverwinter Nights 2, Dragon Age Inqusition nebo ve Skyrimu (ačkoliv Skyrim nikdo nehraje kvůli slabému hlavnímu příběhu, který naštěstí zabírá jen mizivé procento hry). U těchto dvou her, nebýt nás, tak jde všechno do kytek, všichni nám pořád opakují jak jsme vyjímeční, skvělí a jak my jediní máme moc zachránit svět.
Jde taky o to, jak si dokáží během příběhu hrát s pocitem akutního ohrožení. Největší chybou je podle mě zkombinovat pocit akutního ohrožení (nikde se nezdržuj a rychle jednej, nebo jde svět do kytek) a vložit ho RPG s otevřeným světem (jako je třeba Skyrim nebo Dragon Age Inqusition). Vždyť kdyby ten blbej Prastarej měl jen trochu rozumu, tak by si to nakráčel přímo na Inqizitorův hrad a všechny tam pobil (klidně by mohl sebou vzít i svoji armádu, protože by mu na otevření brány stejně stačila jediná ohnivá koule), jelikož je stejně prakticky nesmrtelný. Inquzitor by rozhodně neměl čas na nějaké toulání po mapě, romance, lovy draků, závody koní, nebo vedlejší úkoly pro společníky, když každou chvíli může skončit svět. To samé platí pro Skyrim, kde by (podle toho co bylo vidět během prvních pár příběhových úkolů) Anduin měl být hotový s oživováním dračí armády nejpozději do týdne a s dobitím hlavných měst během pár dnů, zatím co se Drakorozený ještě stále rozhoduje, jestli se přidat nebo nepřidat k Bouřným hávům.
Takže za mě říkám, že záchrana světa je OK, pokud se ví jak na to.
Když se to neví, tak je z toho jen trapný 100x ohraný klišé příběh.
Tímhle si mě DA2, ačkoli engine a hratelnost byly příšerné, tím spíše kamera, hodně získala.
Naopak nevím, jestli se mám pak pustit do PoE2, kde přijdu o svůj vymazlený a vytuněný Hrad a budu nucen bloudit a bloumat na děravé kocábce. :-( ;-)
V každém případě mám rád hry s příběhem - BG, IwD, DA a ME - a kde hraji za kladase a za někoho 100% živého, takže takový PT anebo Tyrrany jde úplně mimo mě, to není můj šálek čaje.
Zkus si zahrát Divinity II: Developer's Cut (znalost předchozího dílu není potřeba).
Nelineární plnění úkolů, vtipné a originální úkoly, velmi dobrý příběh a hratelnost (jo a Mrazík to přeložil).
A u mých nejoblíbenějších RPG nikdy nebyl ústřední příběh stěžejním aspektem hry.
Troufám si říci, že právě ME jsem hrál vícekrát než jinou hru a tím spíše více než STAR WARS gamesy. ;-)
… a právě hlášky Minsca anebo Oghrena měly také co do sebe a vždy jsem se u nich totálně vytlemil … :-D
No dobrá, ale jaký chceš dát cíl hry?
Základem prakticky každého RPG je nějaká hrozba nebo konflikt.
Musíš tam mít něco, co nutí hlavní postavu jít dál a proč se nemůže prostě jen usadit na nějaké farmě a každou noc tam trávit v pelechu s místní prsatou dojičkou.
Obecně platí, že čím je větší konflikt, tím důležitěji se hráč cítí.
Proto je tam tak často ohrožení celého světa, ať už je to formou legie démonů, nebo temný pán s prstenem moci. Hra chce prostě hráčům masírovat ego
Samozřejmě, existují i vyjímky (napadá mě jen jedna) jako je Planescape Torment.
Tam nás nikdo do ničeho nenutí, světu nehrozí žádné nebezpečí a ani my se nemusíme bát o svůj život, protože nám nikdo nejde po krku a i kdyby šel, tak by nám stejně nedokázal nic udělat. Hádám, že proto i po 20 letech všichni považují tuto hru za jednu z nejlepších her všech dob. Hodně jiných her se pokusilo úspěch tormentu napodobit (schválně, kolik her kde má hlavní hrdina příhodnout ztrátu paměti vás napadá) ale jsou to už celé věky co někdo přišel s nějaký opravdu originálním nápadem.
Každopádně, respekt tomu, kdo mi dokáže z hlavy napsat alespoň 3 opravdu dobré RPG (Torment nepočítám) které nekončí tím, že zachráníme království, svět, nebo galaxii.
To je vlastně také takové RPG, ne? :-D
Dungeon Keeper je hodně věcí, ale RPG fakt ne
To už by jsi pak mohl říct, že je RPG i Warcraft 3, SimCity nebo The Sims.
Jednoho to pak ani moc neláká zachranovat svět či cokoli jiného, když je x jiných věcí k plnění a zachránění krávy chudého farmáře, který by bez ní jinak umřel atd. atd. :-)
Hrával jsem také již MorroWind, Oblivion anebo Skyrim, ale nějak mě to moc nebavilo trmácet po okolí.
Já vím, že všechny 3 hry jsou ze série TES, ale tím jsem chtěl říci, že na můj vkus jsou až moc otevřené a bez nějakého náboje a spádu děje ...
Na druhou stranu třeba u Andromedy jsem nepocítil žádný zájem, ani o iniciativu samotnou, ani o jiné příběhy. Upřímně neumím říct čím to bylo, jestli dialogy, dávkováním příběhu, rozvleklostí, nebo repetitivností kterou jsem cítil. Prostě nezájem a "povinnost" hrát dál...
Mám pocit, že nejen Diablo klonů a Doom klonů je už přehršel a ted i BG bude mít hodně nástupců a ted babo rad, co si z toho vybrat … ;-)
https://games.tiscali.cz/datum-vydani/avellonovo-izometricke-rpg-pathfinder-kingmaker-dorazi-koncem-zari-se-season-passem-316028
Každopádně, ačkoliv se nejedná zrovna o apokaliptické scénáře, všechno co jsi jmenoval pořád spadá do kategorie hrozba/konflikt. A to je přesně to o čem mluvím.
Spoustě dnešních her se tem zájem nedaří vyvolat.
Proč bych měl riskovat život a snažit se zachránit království před zlým králem, když si můžu zbalit svých pár švestek a odstěhovat se do sousední země?
BG2 byl dobře napsaný (ačkoliv mám trochu kritiku k příliš uspěchanému příběhu v ToB) a naprosto souhlasím s tím, že uspěli v tom, že dokázali hráče správně motivovat, aby se mu chtělo hrát dál. Navíc, hra vlastně neskočila záchranou světa. Bohů jsou 3 prdele, takže i kdyby hlavní záporačka uspěla, tak svět to zas tak moc neovlivní.
Amen
Mám přesně ten samý názor.
BG 1 a BG 2 (bez ToB) v podstatě apokalypsu moc neřeší, jde tam hlavně o soukromé problémy Charname a jeho okolí. A daleko víc mi záleželo na záchraně Imoen (taky hrozba-konflikt), než třeba na tom, jestli Alduin sežere svět (dobrou chuť) nebo jak to dopadne v PoE.
Na co narážim je určitá posedlost hlavně us. produkce tématem apokalypsy, dobře to parodovali v Buffy, kde už si je v pozdějších řadách seriálu počítali
Já netvrdím, že některý RPG-čko má jako hlavní téma něco z toho, co jsem popsal. Tvrdím akorát, že by to byla alespoň pro mne vítaná změna. Teda pokud se bavíme striktně o RPG s rozšířeným světem a aspoň trochu větveným dějem. V Legend of Grimrock 2 v podstatě utíkáš z ostrova a hrál jsem i další ne moc známý, kde svět nezachraňuješ.
Já s tebou vesměs souhlasím, jen říkám, že je v dnešním době neuvěřitelně těžké přijít s nějakým dobrým a originálním příběhem a skoro to vypadá, že scénáristi nejsou schopni vymyslet lepší způsob jak udržet naši pozornost, než zkázu světa
Chtěl bych nějaké RPG, kde je hlavní hrdina obyčejný žoldák, motivovaný jen penězi (a k tomu třeba pěknýma ženskýma). Žádný vyšší cíl, žádné ušlechtilé ideály, žádný dlouhodobý úkol, žádná věrnost a loajalita. Jedno takové sice už znám (The Bard's Tale) ale zase to skončí záchranou světa
Ostatní Far Cry jsou de facto hlavně střílečky, ale tohle má k tomu dosti daleko a spíše mi to připomíná otevřené RPG, ačkoli s tím budete asi nesouhlasit. :-)
Tam určitě nejde o záchranu světa, ale o jednom človíčkovi, který přišel o kmen, je sám a snaží se hlavně přežít ...